Ahoj Lachtani

Ráda bych Vám krátce oznámila, že v neděli 14. 8. 2011 v porodnici ve Slaném spatřil světlo světa Mareček (52 cm, 3,52 kg). Sestřička Mája z něj má zatím stejně velkou radost jako rodiče, hezky o něj pečuje a pomáhá.

Moc Vás všechny zdravím

Bára B12

Ahoj kamarádi, 
už se nám to krátí a blíží se termín, kdy si s Adélkou řekneme své " ANO "

Výsledky prvního ročníku LachtanRACE.

1. místo - LachtanBLACK (kpt. Tomáš VISTR - T15)
1. místo - LachtanWHITE (kpt. Jana SIMMEROVÁ - J21)
3. místo - LachtanRED (kpt. Karel ŘEHÁČEK - K2)
4. místo - LachtanGREEN (kpt. Tomáš ZEMAN - T6)
5. místo - LachtanBLUE (kpt. Jan VOŘÍŠEK - H5)

Datum výpravy: 05. -06.02. 2011, Účastníci: K2, T19, K22, Lokalita: Svobodné Heřmanice
Teplota voda/vzduch: Voda dole 3 °C, nahoře 2 °C, vzduch +4 °C, Viditelnost: 2 – 15 m
Počasí: Polojasno,  větrno, led
Organizátor: K2

Jako každý rok touto dobou jezdíme na lom Šifr u Svobodných Heřmanic na ledy a užívat si pohostinství Miry Sklenovského v „Chýši“. K Mirovi jsme přijeli v pátek a v sobotu dopoledne jsme vyrazili na potápění. Na lomu byli dvě auta Poláků a Suchoň s kamarádem. Lom byl pokryt ledem a větrné počasí vytvářilo tradičně drsnou atmosféru.

Ponor pod ledem byl zajímaný svou proměnlivou viditelností. U vstupu do vody, teda u díry, byla takřka nula a za kesonem byla viditelnost cca 15 m. Doplavali jsme k pumpě a zpět a bylo to tak akorát vzhledem k teplotě vody 2-3 °C. Karlos měl problémy s nově vyservisovanou automatikou, která sem tam jakoby zamrzala, takže 2x přecházel na záložní. Pod ledem fakt prima. Cave výcvik je znát a Karlos to skvěle zvládl. Bravo. Oběd u „Tety“ byl tradičně skvělý. V neděli jsme už pod vodu nešli. Problémy s automatikou nejsou slučitelné s potápěním pod ledem a jedeme domů.

Dlouho, dlouho přemýšlíme, těšíme se a chystáme na cestu za podvodním i jiným dobrodružstvím v Mikronésii

Guam.  Palau.

Jméno Guam mi už delší dobu připomíná název amerického vynálezu – žvýkaček. No, nejsem tak daleko od pravdy, vždyť je Guam celý americký…

Trasu mezi 135 poledníky překonáváme dobře, nejprve 5 hodin v Dubaji, ještě nezničeni dlouhým cestováním se bavíme nad kolou s whisky (bez sódy), je nám veselo a lépe se nám spí v letadle do Manily.  Tam nás čeká zasloužený jednovečerní odpočinek. Někteří z nás si neodpustí dobrodružství již na počátku cesty a nechávají se odvézt četnictvem na místní stanici. Jasně, že víme, že se tu na ulici nemůže pít alkohol, jenomže při chlapských hovorech se na to zkrátka zapomíná a otevřená plechovka s pivem je dobrou záminkou pro vylepšení obsahu kapes místní policie.  Nakonec vše dobře dopadá, viníci nemusejí do místního vězení, a tak se mi navrací i Jiřík, byť o nějaký dolárek lehčí. No, dost lehčí…